Tak jsem se těšil na zasloužený klid s rybařením u vody po náročném pracovním týdnu
Tentokrát vyjedu jen k blízkému rybníku a tam si budu pěkně relaxovat. Pruty samozřejmě nahodím – co kdyby ryby braly; vezmu si ale jen nějakou kaprařinu, a víceméně se budu kochat přírodou, případně si číst. A snad jsem se při téhle slastné představě i usmíval.
Jenže sotva jsem si večer v předsíni začal chystat návazce a zvažoval, mám-li s sebou vzít a vyzkoušet ten nový kaprařský set, který jsem tak výhodně nedávno koupil v akci 1+1 a už jsem slyšel z kuchyně brblat manželku: „Furt jen sedíš na těch rybách!“ A odmlka; ale jen nabrala dech, už to pokračovalo: „A jak vůbec víš, že chodíš na ryby, když jaktěživa domů žádnou nepřineseš? Nejlepší bude, když zítra mě i kluka pěkně vezmeš k vodě s sebou!“
Uff, to byly vyhlídky!
„A to budeš, maminko, také sama chytat?“, zeptal jsem se nesměle, ale usadil mě takový pohled, že jsem už radši ani nepípl.
„Tak Jirko, zítra tě vezmu poprvé k vodě na ryby. Tak pojď a můžeš mi pomáhat připravit výbavu, abychom se s tím zítra nezdržovali.“ A pak už jsem se nestačil divit – kluk se měl k světu, měl to panečku všechno dobře okoukané: hned mi nosil ze skříně háčky, čihátka, krmítka, karabinky, olůvka, hlásiče, vidličky i židličky a nezapomněl ani na pean a podběrák.
No co, vezmu pro něj jeden ze svých starších prutů, sám budu chytat na druhý. Ať si to tedy vyzkouší. Ale návnady – ne, ty nedám! A že mám! Přece nebudu plýtvat peletkami, třeba těmi s dírkou s olihňovou a krillovou moučkou, nebo ty drahé, co používám pro plošné zakrmení (těch peněz!). Ani boilies neobětuji hned napoprvé – ani to ochucené, ani tvrdé do teplejší vody; jééé a nebo to s chilli či s mixem ořechů!
„Mámo, navař kolínka – ale tak akorát, aby držela na háčku a pak je promíchej s trochou strouhanky. A tvrdé housky!“ znělo ode mě nekompromisně. Jen na to budu muset chytat i já.
A jak myslíte, že to celé dopadlo?
Já nechytil nic, zato kluk chytil svého prvního kapra, cejna a pak ještě dvě plotičky! Tak jsem si díky manželce uvědomil, že mi před očima vyrůstá nový rybář a že se o kvalitní návnadu budu se synem dělit – a rád!
A víte proč?
Zeptal se mě potichu: „Tati, a že s námi maminka už víckrát na ryby nepůjde?“
Jen jsem zazářil a odpověděl jsem si jen v duchu: „Kluku zlatej, to víš, že ne.“
Blíží se Vánoce – už vím, kde budu letos pro syna nakupovat dárky.
